Kraniosakrální terapie z jiného úhlu
Naše tělo se vyznačuje dokonalou schopností samoregulace. Každý den se probouzí a vydává se do vnějšího světa: zkrátka žije. Zatímco v noci spíme, naše tělo nezahálí, ale vykonává nesmírnou práci. V průběhu života se buňky opotřebovávají a spánek zajišťuje čas nezbytný pro jejich obnovu. Druhý den se probudíme svěží a čilí, připraveni čelit výzvám dalšího dne - nebo také ne.
Jakýkoliv stres může tento proces zpomalit a naše tělo pak začne fungovat hůře. Cílem kraniosakrální terapie je zjistit, kde je tělesná energie blokována. Můžeme to přirovnat k silničními provozu: vyhledáváme zácpy a ty pak uvolňujeme - právě v tom spočívá práce terapeuta.
Ale co přesně se přitom v našem těle odehrává?
Abychom to lépe pochopili, musíme si nejprve vysvětlit, jak se naše tělo vyvíjí.
Po oplodnění se vajíčko dělí, dokud nevznikne celý hrozen kopií původní buňky. Zatímco některé z těchto buněk vytvoří placentu, z ostatních vzniknou tři velice tenké překrývající se vrstvy, asi jako na sebe položené palačinky. Z těchto tří vrstev vznikne naše tělo. Na začátku jsme jen tři vrstvy, tři "palačinky" položené jedna na druhou. Říkáme jim zárodečné vrstvy. Z jednoho listu vznikne vnitřní vrstva, entoderm, z druhého vrstva vnější, ektoderm, a ze třetího mezivrstva, která je spojuje, mezoderm.
Všechny tři pak společně vytvoří naše tělo. Aby se vše vyvíjelo, jak má, vznikne nejprve vertikální "trubice", notochord zvaný také chorda dorsalis čili struna hřbetní. Notochord slouží jako základna pro formování dalších buněk: určuje místo a funkci každé z nich. Buňky pak vědí, jakou životní funkci mají zajišťovat, znají také místo v těle, kde ji mají vykonávat. Vědí, který orgán, která kost nebo která část mozku se z nich stane, a podle toho také zaujmou své místo.
Když tento magický jev, jakým notochord bezesporu je, splní svou úlohu, zmizí, ale mediánní linie, kterou vytvořil, zůstavá už jednou provždy dominantním směrem v našem těle. A každá buňka si bude po celý život pamatovat prapůvodní signál, jenž jí určil cestu, kterou se má vydat!
To je také princip, o nějž se opírá kraniosakrální terapie: vrátit každé buňce důvěru.
Důvěru, díky níž buňka bezpečně pozná, jaký má její život cíl a kde je její místo. Klienti během terapie tuto mediánní linii opět fyzicky pocítí a mohou se takříkajíc vrátit do svého notochordu.
To je velké tajemství kraniosakrální terapie. Učíme se společně cítit a důvěřovat v tento prapůvodní signál, který leží kdesi hluboko v nás a bez ustání pracuje.